V okamžiku, kdy vstoupíme do sídla smečky, je to, jako by nás pohltilo teplo, chaos a láska, všechno najednou. Ruce se ke mně natahují ze všech stran – vtahují mě do objetí, tahají mě za vlasy, dotýkají se mé tváře, jako by se báli, že když mě nepudou držet, zase zmizím. Někdo mluví o jídle. Někdo jiný řeší deky. Moji tátové mluví jeden přes druhého.

„Potřebuje se nejdřív najíst?“

„Vypadá vyčerpan