Maceyin smích naplní místnost, jasný a bez dechu, a vytáhne ze mě něco hluboko ukrytého, něco, co jsem zadržoval až příliš dlouho. Můj tep nechce zpomalit. Pokaždé, když se pohne, pokaždé, když se její vlasy otřou o mou kůži, zdá se, že vzduch zhoustne. Začne se znovu odtahovat, stále se směje, a ten zvuk mě zasáhne přímo do hrudi. Než se stihnu zastavit, vydere se ze mě hluboké zavrčení, je tiché