Vzduch se prohne dřív, než se stihnu zeptat, kam jdeme. Envy mě chytne za ruku, druhou se natáhne pro tu Elliotovu a se zábleskem moci se svět do sebe složí. Stíny a svit hvězd se spletou dohromady, smích od táboráku zmizí v návalu větru a magie. Na půl úderu srdce se cítím beztížná. Pak se mé boty znovu dotknou země. Svět kolem nás je tichý. Stojíme na rozlehlé mýtině pod tím nejjasnějším úplňkem