**Elliot**

Smích v zahradě zjemnil do příjemného šumu. Hudba doznívá, pochodně dohořívají, vzduch je hustý sladkostí vína a květin. Maceyina ruka je stále v mé, když poslední píseň doplouvá ke konci. V záři světla řeky je úchvatná, tváře zrůžovělé, koruna posunutá mírně na stranu. Nemůžu se na ni přestat dívat.

„Vaše Veličenstvo,“ zamumlám hlasem tak tichým, aby ho slyšela jen ona, „chtěla byste s