Sedět v tomhle přeplněném kruhovém boxu s bandou lidí, které neznám, je asi ta poslední věc, kterou bych teď chtěl dělat.

Ale jsem tady, ruce zkřížené na prsou, záda namáčknutá na ošoupanou kůži, a odpočítávám vteřiny, než odsud budu moct vypadnout.

Protože jsem musel být zasraný idiot.

Musel jsem ji chtít nakrmit, místo abych ji prostě vyhodil doma, jak jsem měl.

Jednoduché. Čisté. Snadné.

Místo