Když se dostaneme dovnitř, jsem pořád ještě v polospánku.

Jízda autem mi v mozku něco uvolnila – takovou tu ospalou mlhu, kterou máte, když si zdřímnete jen o trochu déle a realita pak působí, jako by se pohybovala špatnou rychlostí.

Tyler za námi zavře vchodové dveře, skopne si boty a vede mě za ruku do obýváku.

„Tady,“ řekne a jemně mě stáhne na gauč.

Zamrkám na něj, stále chycená někde mezi věd