Na dni bez jakéhokoli programu je něco podivně uspokojivého.

Zpočátku to působilo špatně – jako bych chodila za školu nebo zmeškala návštěvu lékaře, na kterou jsem zapomněla.

Ale po asi dvou hodinách čisté svobody bez pocitu viny jsem se rozhodla, že jsem pro tohle možná vlastně stvořená.

Ne pro tu lenost – vždycky budu stvoření baletu, struktury, neúnavného perfekcionismu – ale pro ten luxus zvol