Jsem tak plná, že bych se mohla domů odkutálet jako lidský knedlíček.

Vteřinu poté, co vkročím do svého domu, mi ticho připadá ohlušující po tom teple u Hayesových. Smích mi stále někde v mozku rezonuje. Lasagne paní Hayesové mám stále v žaludku, zabírají tam nejlepší parcely, a upřímně, poprala bych se s někým, abych si mohla dát ještě jedno sousto. Zavřu za sebou dveře a na vteřinu se k nim přit