Napadlo by mě někdy, že půjdu na pouť?

Ne jen tak na ledajakou. Na *okresní* pouť. S jasnými světly, vším možným smaženým jídlem a dětmi řvoucími, jako by je na nože brali, na rozvrzaných horských drahách, které drží pohromadě šrouby z padesátých let. Kdybyste se mě před půl rokem zeptali, kde budu náhodný pátek na jaře, „okresní pouť“ by na seznamu pravděpodobných scénářů byla až pod „podvodním s