Asher stojí mezi mýma nohama, jeho boky se otírají o vnitřní stranu mých kolen, a i když sedím na kapotě jeho auta, pořád mu nedosáhnu do očí. Čelo mám v úrovni jeho hrudníku, přímo na čisté ploše jeho bílého trička, a teplo, které z něj sálá, mi ztěžuje dýchání.

Pořád si opakuju, ať nebrečím.

Nebreč. Nebreč.

Už dny to trvá – tenhle tlak a tah uvnitř mě, ta tichá bolest, kterou se snažím ignorovat