Najdu ji na posledním místě, kde mě napadne hledat – zastrčenou v boční místnosti u hlavní haly, kterou jsem málem přehlédl. Dveře jsou napůl zavřené, ramenem do nich strčím.

Je tu gauč. Kulečníkový stůl. Police plné knih lemující zadní stěnu. A ona.

Při zvuku dveří se otočí, polekaná, a narovná se z místa, kde stála u knihovny. Ruce jí těkají u lemu svetru a její oči – široké, skelné – se střetno