Talíř je prázdný dřív, než si vůbec uvědomím, že jsem dojedl.

Na druhém konci místnosti Penny oplachuje ten svůj a skládá hrnky, jako by šéfovala kuchyňskému personálu. Nemusí to dělat, nikdo ji o to nežádal – ale ona je prostě taková. Vždycky dělá ty malé, tiché věci, díky nimž je snadné ji přehlédnout, ale nemožné ignorovat.

Dám si další doušek vlažné kávy a stále ji sleduju. Světlo z okna jí do