Pořád se křením jako malé dítě o Vánocích, když se otáčím k Asherovi. Chci mu znovu poděkovat, že našel toho zajíčka, že mě stáhl dolů do sněhu, že mě nechal cítit se na chvíli jako malá holka. Ale pak uvidím jeho tvář.

Úšklebek je pryč. Jeho oči jsou ostřejší, čelist zaťatá, svaly na ramenou se mu pod bundou napínají. Skenuje stromy, pohled mu těká po zemi, po větvích, po stínech.

Můj úsměv ochab