To není Tyler.

Sedím zabořená v sedadle spolujezdce co nejdál to jde, páteř přitisknutou ke dveřím, prsty křečovitě svírám okraj sedačky, jako by mě to mohlo ukotvit na místě. Už jsem viděla Tylera naštvaného – žárlivého, podrážděného, dokonce i zlého. Ale tohle? Tohle je něco jiného.

Zpočátku je ticho. Ruce svírá na volantu tak pevně, až mu bělají klouby, čelisti má zaťaté. Světla reflektorů se r