Řídím, ale ruce svírám na volantu tak křečovitě, že mám klouby bílé jako křída.

Penny je na sedadle spolujezdce, nohy schoulené pod sebou, vlasy stále trochu rozcuchané z toho všeho, její tělo se třese jen tolik, aby mě to ničilo. Kradmo po ní pokukuju. Koutek úst jí cuká, jako by se snažila nebrečet.

A já –

Já *zuřím*.

Pod tribunou jsem se držel. Jen tak tak. Nechal jsem převzít velení výcvik. Kl