Anna vypráví historku o nějaké stařence v samoobsluze a já nemůžu přestat po očku sledovat Penny.

Celá září.

Možná je to tím měkkým osvětlením, možná tou druhou skleničkou vína a pivem, na které rozhodně nebyla připravená, ale je zrůžovělá, usmívá se a oči jí jiskří. A já tu jen sedím, naprosto vyřízený z toho, jak na mě působí.

Anna se předkloní a opře o lokty, hlas má plný elánu.

„Takže tam stoj