Moje mysl nezpomalila od chvíle, co jsme prošli dveřmi.

Nightův hlas mi stále zní v zátylku, vytažený ze starých vzpomínek a slov, která po sobě zanechal. Hrudník mám stažený, jako by se mé plíce snažily udržet všechno uvnitř – vinu, bolest, tu zatracenou bezmoc.

Ale Penny vedle mě je tichá.

Jemná.

*Přítomná*.

Její tělo je něžně schoulené v rohu gauče, kolena přitažená, jedna ruka spočívá na té mé