U Boomera je takové ticho, až mě z toho svědí kůže.

Žádný zvuk, jen tiché bzučení ledničky a tikání hodin. I můj vlastní dech mi připadá příliš hlasitý.

Zamyká za námi dveře s tichým cvaknutím a já tam stojím, jako bych zapomněla, jak existovat ve vlastním těle.

Rukama se obejmu kolem ramen. Pevně. Jako bych snad mohla udržet všechno uvnitř.

Paniku. Nevolnost. Skutečnost, že stále cítím jejich oči