Už jede.

Konečně jede.

Měl bych být v klidu. Možná bych měl přecházet sem a tam. Nebo se oblékat. Uklízet ten bordel, co jsem tu za poslední dvě noci nadělal. Měl bych dělat cokoliv jiného než tohle – sedět na kraji gauče, lokty zabořené do kolen, ruce sevřené tak pevně, až mi bělají klouby, srdce bušící způsobem, který nedává žádný taktický smysl.

Ale nemůžu se hnout.

Protože už jede.

A bylo to u