Bolí mě nohy.

Ne tím jemným, ladným způsobem, jakým vás zanechá rozbolavělé balet – spíš jako bych šla do války s nafukovacími granáty, plazila se minovým polem třpytek a dostala pěnovou žížalou od Maxe… dvakrát.

Sedím v tureckém sedu na kraji žíněnky, špičku ponožky mám zachycenou o šev třpytivé lepicí pásky a sleduji, jak se večírek pomalu rozpadá do objetí na rozloučenou a vlažných pokusů o úkl