Probudím se ještě před budíkem.

Ne schválně – možná jen instinkt. Místnost je stále ponořená do šera ranního oparu, město venku je tlumené a napůl spí a vedle mě se pod peřinou zavrtí Penny, jako by její tělo vědělo, že ho čeká velký den, dřív než to plně dojde její mysli.

Ve chvíli, kdy v 6:30 zabzučí budík, zamrká, probere se a vydechne, jako by celou noc zadržovala dech. Otočí se ke mně, oči má