V okamžiku, kdy se jejich oči setkaly, Charmine cítila, jako by se celou její bytostí rozléval hřejivý pocit. Připadalo jí to, jako by se znovu shledala s osobou, která jí je tak drahá. Chris Bailey – ten malý chlapec – se Charmine držel a pevně se k ní tiskl.

„Honił jsem koťátko, než jsem narazil na tebe, mami, ale teď ho nemůžu najít,“ zamumlal chlapec. „Ale teď jsem šťastný, protože jsem tě zase našel!“

Ačkoli to Charmine překvapilo, brzy se ze šoku vzpamatovala. Jemně chlapce chytila za límec a odstrčila ho. „Já nejsem tvoje matka. Kde jsou tvoji rodiče? Zavedu tě k nim.“

Chlapcův původně veselý výraz se změnil ve výraz bolesti. Náhle začal vzlykat. „Waa... Bolí mě hrudník...“

Charmine ho z pocitu viny pustila, ale než stihla říct jediné slovo, chlapec se jí vrhl zpátky do náruče.

„Bolí mě hrudník... Obejmi... Maminko, obejmi...“ Chlapec se zavrtal hlouběji do objetí.

Charmine byla ohromená. Proč by rodiče nechávali tak roztomilého chlapce samotného?

Zrovna když se chystala promluvit, vplazil se do zorného pole had tlustý jako její zápěstí a zdálo se, že míří na chlapcův kotník. S šupinami temnými jako inkoust byly jeho ostré tesáky nepřehlédnutelné. Nepochybně to byla kobra královská; ta, která dokáže způsobit smrt!

„Pozor!“

Charmine chytila chlapce jednou rukou a druhou chňapla po hadovi. Vyprovokován náhlým pohybem se had otočil k Charmine a kousl ji místo chlapce. Hadí uštknutí jí způsobilo ostrou bolest, ale bojovala proti ní. Jakmile zakryla chlapci oči jednou rukou, Charmine se rozmáchla hadem, kterého držela, a mrštila jím proti stěně jeskyně.

Prásk! Prásk! Prásk!

Zvuky hada narážejícího do stěn jeskyně se rozléhaly a zanedlouho had ochabl a zemřel. Jen co Charmine odhodila kobru daleko od sebe, její tělo začalo reagovat na toxin. Změkla a znovu se svezla k zadní stěně jeskyně.

Když její ruka klesla z chlapcových očí, chlapec vykřikl: „Maminko, maminko! Neděs Momoa...! Prosím, neděs Momoa! Počkej tady, Momo dojde pro tatínka!“ V panice vyběhl chlapec z jeskyně tak rychle, jak jen mohl.

Jakmile se dostal ven z jeskyně, vytáhl telefon a kliknul na chatovací místnost. Poté, co odeslal svou polohu, rychle stiskl tlačítko ‚nahrát‘ a zakňoural: „Tatínku, jsem tady! Našel jsem maminku, ale kousl ji had! Potřebuje pomoc!“

Anthony Bailey prohledával sídlo rodiny Jordanových se stovkou svých bodyguardů. Náhle se mu rozsvítil telefon. Přečetl si zprávu a zamračil se. ‚Ten kluk se dostal až deset mil daleko! Potřebuje lekci! A kdo je ta „maminka“, o které mluví?‘ pomyslel si.

Nasedl do auta a rychle zavolal svému kontaktu. „Nialle, přivez sérum proti kobře na místo, které jsem ti poslal, a to hned.“

V okamžiku, kdy Anthony dorazil k jeskyni, uviděl Chrise plakat vedle ženy v bezvědomí.

„Maminko... Maminko! Probuď se! Neděs Momoa...!“ naříkal Chris a slzy mu stékaly po tváři jako vodopády.

‚Kdo to je? Chris se zdá být příliš citově vázaný, na to, že je to cizí člověk...‘ Anthony si prohlížel omráčenou Charmine. Bledá a v bezvědomí, její rysy byly tak úchvatné, že bylo těžké od ní odtrhnout zrak. ‚To je ona: Ta adoptovaná dcera, Charmine Jordanová.‘

Chris uviděl svého tátu a rozběhl se k němu. „Tatínku, prosím, pomoz mamince!“ naříkal. „Maminka umírá! Nechci, aby maminka umřela...!“

„Uklidni se. Požádal jsem strýčka Niala, aby přivezl sérum,“ ujišťoval Anthony malého chlapce, jak nejlépe uměl.

Chlapcův pláč to nijak nezastavilo. „To je příliš pozdě... To je příliš pozdě! Maminka byla kousnuta skoro před hodinou a brzy umře, jestli jí nevyčistíme krev!“ vzlykal Chris a energicky vrtěl hlavou.

Když zkoumal Charminino tělo, všiml si, že ji had kousl do stehna. Kdyby měl vysát krev, musely by kalhoty dolů...

„Poslouchej, Momo. Je rozdíl mezi mužem a ženou. Strýček Nial tu bude co nevidět.“

Chris odmítal poslouchat a vypadalo to, jako by jeho mysl ovládl naprostý strach. „Pomoz mamince! Tatínku, pomoz mamince! Momo právě našel maminku; Momo nechce maminku mrtvou. Momo nechce být bez maminky... Nechci, aby se mi smáli! Tatínku, pomoz jí! Prosím, pomoz jí!“ Chlapec chrlil slovo za slovem a táhl Anthonyho k Charmine.

„Momo, přestaň dělat scény,“ varoval ho Anthony přísným pohledem.

„Ach!“

Najednou se chlapci obrátily oči v sloup. Pak padl na zem a z úst mu vycházela bílá pěna.

Anthonyho výraz se okamžitě změnil. Chlapec byl slabý od té doby, co ho adoptoval. Kdykoli se stalo něco hrozného, jeho tělo dostalo křeče.

Nial Bailey – který byl lékařem – ho neustále varoval, že křeče a záchvaty ovlivní vývoj Chrisova mozku a inteligence. Proto byli v průběhu let vždy opatrní a dovolovali Chrisovi, aby bylo vždy po jeho. Už to byl více než rok, co se to stalo naposledy...

„Dobrá,“ ozvala se odpověď plná porážky, „pomůžu jí.“

Anthony si musel kleknout k Charminině patě a natáhl se, aby jí stáhl kalhoty.