Nadešel následující den a Veronica přijela vyzvednout Tiffany.

Tiffany byla oblečená ve své nejlepší róbě, tvář pečlivě nalíčenou. Její matka, Joey Youngová, ji doprovodila ke dveřím. „Omlouvám se, Tiffany, ale dnes s tebou na ten konkurz jít nemohu. Musíme s tátou probrat jeden projekt. Přejeme ti hodně štěstí u konkurzu a ať se dostaneš do finále. Maminka ví, že jsi nejlepší!“

„Díky, mami.“ Dvojice matka-dcera se objala, než Tiffany nastoupila do auta.

Jakmile se dveře zavřely, sladký a nevinný úsměv na její tváři vystřídal zcela jiný výraz. Byl temnější.

Od Charminina návratu Tiffany sužovala úzkost a obavy. Tiffany znala pravdu: Její ubohá biologická matka byla odsouzena k smrti tři dny poté, co ji porodila. Aby svému dítěti zajistila lepší budoucnost, vyměnila Tiffany za skutečnou dceru Joey a nebohá Charmine místo ní zůstala na ulici.

Bude ji Joey milovat stejně, až zjistí pravdu?

Když Veronica uviděla Tiffanin ustaraný výraz, domnívala se, že se Tiffany stále trápí tím, co se stalo včera v noci. „Nedělej si s tím příliš velké starosti, je to jen fotka,“ ujišťovala ji. „I kdyby se to dostalo ven, nebyla by to taková věda. Měla bys se víc soustředit na získání příležitosti pro závěrečné vystoupení. Zítra se na přehlídce objeví všichni a dokonce jsem slyšela, že přijde někdo z rodiny Baileyových. Získání této role by rozhodně zdvojnásobilo tvou hodnotu a nikdo by si nevzpomněl na to, co se stalo během narozenin starého pana Jordana.“

„Vím, co mám dělat.“ Tiffany přikývla.

Včerejší událost už ji netrápila; ten hacker musel být úchyl, jako mnoho jejích bláznivých fanoušků. Vzhledem k tomu, že pachatel včera v noci její fotky nezveřejnil, neexistoval způsob, jak by je zveřejnil v budoucnu. Pravděpodobně si ty věci chtěli nechat jen pro sebe.

„Mimochodem, zjistila jsem, že se na konkurz přihlásila Charmine Jordanová, když jsem ráno procházela seznam,“ dodala Veronica. „Ta holka se teprve vrátila do země a nemá s modelingem žádné předchozí zkušenosti. Je k smíchu, že se vůbec přihlásila!“

Místo aby se přidala k Veroničinu výsměchu, Tiffany při zmínce o Charminině jméně svraštila obočí. Správně, vyhrožovala, že Tiffany všechno vezme. Nebylo žádným překvapením, že se bude vyskytovat na takových místech, ačkoli neexistoval způsob, jak by Charmine mohla soupeřit se supermodelkou, jako je Tiffany.

Ušklíbla se s naprostým pohrdáním. Tiffany se dnes chystala uchvátit publikum svou brilancí a oni ji budou zbožňovat. To Charmine ukáže, jak daleko je od její ligy.

Uvnitř Velkého sálu hotelu Vienna stálo elegantní dlouhé molo ve tvaru T, obklopené luxusními křesly, v nichž seděli hostitelé, návrháři a sponzoři.

Modelky se jedna po druhé objevovaly na pódiu. Všechny byly oblečené v jednoduchých róbách a nalíčené, i když bez výrazu. Chanel měl v závěrečném výstupu představit náhrdelník s názvem „Zářící les“. Náhrdelník byl vyroben z platiny, vyřezaný do tvaru listu, se zeleným fluoritem ukrytým v listu. Kámen se skládal z platiny, bílého zlata, stříbra a světle zelené barvy a vyzařoval atmosféru věčnosti a elegance. Vybraná modelka pro závěrečné vystoupení proto musela vyzařovat auru, která by odpovídala náhrdelníku, nebo ještě lépe, která by ji předčila.

Nial Bailey se podíval dolů ze svého skrytého sedadla ve druhém patře.

„Brácho, neříkal jsi, že se dnes objeví ta výjimečná dáma? Konkurz je skoro u konce. Kde je?“

„Přesně tak! Kde je maminka? Tyhle ženské jsou tak ošklivé a fádní, myslí si, jak nejsou cool a kultivované. Už se mi zavírají oči...“ zamumlal Chris.

Anthony chlapce pohladil po vlasech a řekl: „Bude tady každou chvíli.“ Pak stočil pohled ke vchodu.

„Eh... Viděl jsi ji jen jednou a jsi si tak jistý?“ zeptal se Nial tónem prodchnutým nedůvěrou a výsměchem.

„Nikdo nevěří na lásku na první pohled, dokud nepřijde ta pravá osoba a neukradne ti srdce,“ odpověděl Anthony s bezděčným úšklebkem na tváři.

„Bože, zachraň mě před tím stěrem!“ zavyl dramaticky Nial. Choval se, jako by byl napaden, a snažil se zabránit zhoršení svého imaginárního zranění.

„Brácho, jsi ty vůbec můj skutečný bratr? Zdá se, že jsem se od začátku mýlil. Neměl jsem se narodit, a pak bych nepotřeboval bratra, jako jsi ty. Bez bratra, jako jsi ty, bych nemusel poslouchat to, co jsi právě řekl! Tvá existence je pro svobodného muže, jako jsem já, utrpením!“

Do toho se vložil Chris: „Strýčku Niale, pořád budeš mít mě, i když tu tatínek nebude! Jsem už taky skoro dost starý na to, abych chodil do školy. Kde máš dítě ty, strýčku? Aha počkat, ty nejsi ženatý a nemáš manželku. Jak bys pak mohl udělat miminko?“ Chris bez zábran pokračoval ve štěbetání. „Chudáku strýčku. I kdyby ses oženil, nemůžeš mít tak roztomilé miminko, jako jsem já.“ Chris se na Niala soucitně podíval.

Nial schytal další facky. Co udělal, že si tohle zasloužil?

Zničehonic se dav pod nimi vzrušil, jak se ozývaly zvuky uznání.

„Panebože... To je ale kost!“

Trojice se přestala hašteřit a okamžitě se otočila k pódiu.