„Dobře,“ odpověděla Charmine Chrisovi.

Anthony vzal Chrise do náruče a vyšel ven. Venku stále lilo jako z konve, časté blesky doprovázelo burácení hromu.

Byl sice stále den, ale pocitově to působilo, jako by bylo šest nebo sedm hodin večer. Charmine bezmocně sledovala, jak se dveře zavírají. Její svět se zdánlivě uklidnil, opět zavládl mír. Měla by být radostí bez sebe, ale místo toho cítila jen p