„Děkuji,“ řekl pomalu.

„Bronsone,“ oslovil ho John. Bronson se na něj podíval.

„Johne,“ vydechl. „Vidím tě.“ John k němu přistoupil a vzal ho za ruku. Zdálo se, že ho to ještě více uklidnilo. „Jak dlouho?“

„Jen dva roky,“ odpověděl John a v hlase mu zněly emoce.

Bronson se na něj usmál. „Ale jak?“

„Je to dar,“ řekl John. „Vysvětlím ti to, až to sám pochopím. Musíš dál bojovat.“

„Budu. Co je to za