„Alfo Ledgere!“

Podíval jsem se směrem k hlasu. Alfa Alaric měl ruku ve vzduchu a mával, aby upoutal mou pozornost, zatímco se prodíral davem směrem ke mně.

„Pojď si k nám přisednout,“ řekl, když ke mně dorazil. „Máme stůl.“

„Moc rád,“ odpověděl jsem.

„Zítra začínáme s ranním tréninkem. Přijdeš, že?“

„Samozřejmě.“

Právě v tu chvíli přede mě barman postavil drink. Poděkoval jsem mu, vzal sklenici a