„To zní dobře. A co tvůj čas s…“

„Skvělý,“ přerušil jsem ho. „Bylo to úžasné, vážně.“

„Tak proč nevypadáš šťastně?“ Promnul si šedivějící vousy na bradě.

„Protože nejsme spolu.“

„Právě teď? Nebo trvale?“

„Nevím.“

„To mě mrzí.“

Přikývl jsem.

Té noci jsem nemohl usnout. Má postel byla bez Stolla studená a prázdná. Nemohl jsem to vydržet. Vstal jsem a šel si zaběhat ve vlčí podobě. Nebylo překvapením