Při pohledu na Connorovu tvář zkřivenou bolestí mu Natalie rychle položila ruku na čelo a zastavila ho. „Broučku, už na to nemysli. To nevadí, že si nic nepamatuješ.“

„Promiň, mami.“ Connor sklopil hlavu, našpulil rty a omluvil se.

Natalie odtáhla ruku, sklonila se a jemně si přitiskla čelo k tomu jeho. Věnovala synovi vřelý úsměv a řekla: „Nemusíš se omlouvat. To maminka je na vině.“

„Ne. Maminka