Harrisona pohltil nepopsatelný pocit. Bylo to, jako by se mu v hrudi rozlévala prázdnota.

„To stačí, mami. Jaký má smysl říkat tyhle věci teď? Natalie nás nenávidí. Proč by nás dostávala ven, když to byla ona, kdo nás sem poslal? Přestaň ji prosit!“ okřikla ji Jasmine.

Celou tu dobu tiše seděla v koutě. Teď, když konečně promluvila, její hlas prskal jako jed. Přítomným z toho přejel mráz po zádech