„Děkuji, Joyce. To bude zatím všechno,“ propustila ji Natalie. „Paní Cohenová, dejte si, prosím,“ dodala a posunula jeden z hrnků směrem k Lině.

„Proč mi pořád říkáte paní Cohenová? Já už vás oslovila křestním jménem, ne? Nenaznačuje to snad určitou nerovnost v tom, jak se navzájem vnímáme?“ řekla Lina přívětivě a usrkla kávy.

Natalie jí úsměv oplatila. „Máte pravdu. Asi bych vás měla oslovovat Li