„Jak jsem přišla na to, že jsi Jasmína?“ dokončila Nátálie otázku za ni.

Jasmína byla ohromena Nátáliiným zdánlivě neškodným a nevinným úsměvem. Pocítila silné nutkání z místa utéct, ale i když se snažila sebevíc, nohy ji neposlouchaly.

Protože nemohla utéct, nezbylo jí než Nátáliinu hypotézu odmítnout: „Slečno Smithová, o čem to mluvíte? Nespletla jste si mě s někým? J-Já nejsem Jasmína!“

„Proč n