Pohled Taliyah

Otevírám dveře a nacházím své druhy, jak sedí na posteli, oblečení. "Zdá se, že ten vtip je na náš účet, Ivory," říkám a beze slova zamířím k posteli.

Beru knihu, kterou jsem četla, z nočního stolku a kráčím ke křeslu u okna. Posadím se, zírám z okna, neschopná slova, a přemýšlím, jestli bych měla udělat první krok já.

"Promiň, jen věz, že tě milujeme," zašeptá Malachay, než odejdou