Nějakým zázrakem, navzdory času, který jsme promarnili tím, že jsme na sebe zírali, se Jakeovi podaří dorazit k Wilmerovým přesně na čas, zrovna když pan Wilmer vede děti k autu.

Jakmile mě uvidí, všichni se ke mně rozběhnou a v mžiku mě všech pět zavalí. Rychle si vyměníme novinky, než spěchají do auta.

„Tak jak se držíš?“ zeptá se pan Wilmer, jakmile jsou všechny děti v autě.

Vidím ho poprvé od