Acella neviděla svého bratra celý týden, ale nebyla překvapená, protože to pro ni už nebylo nic nového, a pouhé pomyšlení na to, jako by na ni zapomněl, jí lámalo srdce, i když se snažila, jak jen to šlo, o tom moc nepřemýšlet.

Chtěla jen žít s nadějí, že je tu někdo pro ni a vždy na ni dohlíží, ne s těmito nesmysly, které cítila.

Cítila se úplně sama a část z ní chtěla zavolat Ciaře, ale zároveň