Pohled Sofie

„Už půjdu,“ řekl náhle Luca vedle mě. Okamžitě jsem k němu vzhlédla a přikývla. Netušila jsem, zda pocity, které mi náhle proudily žilami, byly úlevou, nebo něčím, co mělo blízko ke zklamání.

Muselo to být zklamání, protože z nějakého nečekaného důvodu jsem si jeho přítomnost tak trochu užívala.

Pravděpodobně proto, že od svatby až do dneška jsme spolu sotva promluvili.

„Uvidíme se po