Pohled Lucy

„Ale no tak. Známe se přes dvacet let, Jamesi,“ začal jsem a máchl rukou do vzduchu, než jsem pokračoval. „Samozřejmě že dokážu přečíst většinu tvých výrazů.“

„Ale já ty tvoje většinu dní pořád přečíst nedokážu, chlape,“ postěžoval si tiše a já nad ním protočil oči, načež mi ze rtů unikl tichý smích.

„Hádám, že jsem mnohem lepší ve skrývání emocí, mám pravdu?“ zamumlal jsem tichým hlas