Pohled Sofie

Rozhodně to nebyl špatný pocit, ale nebyl to ani dobrý pocit. Bylo to, jako by to bylo někde mezi těmi dvěma pocity.

„Kdy zamíříte do domu, paní?“ zeptal se Ryan asi po minutě a já trochu pokrčila rameny, zatímco jsem pevněji sevřela velkého plyšáka v náručí, než jsem mírně otočila hlavu, abych se na něj podívala.

„Hned tak ne,“ řekla jsem mu a pak odvrátila pohled, abych znovu čelila