Pohled Lucy

„Uh, páni, tys je celou tu dobu nechal...“ začal Armani mluvit velmi tiše, v hlase mu zněl šok a úžas. Na pár vteřin jsem zavřel oči.

„Jo, nechal,“ zašeptal jsem po chvíli v odpověď.

„Proč? Nebyly ani tak dobré a pamatuju si, že je otec chtěl jednou ráno vyhodit, když mě přistihl, jak kreslím, místo abych trénoval míření – ale ty jsi je vzal a schoval někam do bezpečí, a... a já na to