Pohled Lucy

Zamířil jsem na balkon se Sofií stále zvednutou v náručí a ona mi celou cestu brebentila u ucha. Byla tak plná života a jasná, naprosto nevědomá toho, jak rozporuplně a provinile jsem se zrovna cítil.

Klesl jsem do jednoho z křesel na balkoně, ona seděla na mně a obkročmo mi seděla na stehnech. Hned nato mě chytila dlaněmi za tvář a upřeně mi hleděla do očí, zuby zakousnuté do spodního