Pohled Sofie

Luca se opíral o rám dveří, ruce založené na hrudi, a bůhví, jak dlouho tam už takhle stál. Jeho kudrliny byly v nepořádku, rámovaly mu tvář a trčely do všech stran, takže bylo zřejmé, že si do nich celý den nervózně zajížděl prsty.

Jeho tvář byla bez výrazu, ale kůže na čele se mu lehce krabatila, což dokazovalo, že je hluboko v myšlenkách. Nemohla jsem si pomoct a naprázdno jsem pol