Pohled Jamese

Následující ráno nebylo zas tak trapné.

Vážně nebylo.

Jakmile jsem se probudil, zebe jsem vydal malé zívnutí a opatrně se posadil. V zádech mi křupalo, jak jsem si na pár okamžiků protahoval ruce do stran.

Netrvalo dlouho a do hlavy se mi začaly hrnout poslední obrazy z minulé noci a já si tiše povzdechl, když jsem pohlédl bokem na klidně spící Blair.

Její tělo ji dnes ráno bude urči