Pohled Lucy

„Něco jsem udělal,“ zopakoval jsem znovu.

Zmatek byl na Sofiině tváři naprosto zřejmý, a tak jsem se rozhodl pokračovat.

„Vím, že jsi teď asi zmatená,“ podotkl jsem a ona přikývla.

„Jo, to jsem,“ přisvědčila a já pomalu pokýval hlavou.

Opravdu to dělám. Zašeptal jsem si pro sebe v duchu, když jsem se nadechoval k řeči.

„Ta věc, kterou jsem udělal, ve mně vyvolává... sakra velkou vinu.“