Pohled Jamese

Jednou jsem přikývl.

„To ona je,“ zamumlal jsem tichým hlasem s očima upřenýma na sklenici, kterou jsem stále držel v ruce.

Luca slyšitelně vzdychl, což mě přimělo k němu vzhlédnout. Naše oči se setkaly a v tu chvíli se v těch jeho něco zalesklo, těsně předtím, než pokračoval v řeči.

„Víš, nikdy se nám nelíbilo, že musíme nést následky věcí, které udělali naši rodiče, respektive věcí