Pohled Sofie

„Proč nejíš?“

Jakmile na mě ta otázka dolehla, neubránila jsem se a trhla sebou. Slabě jsem zvedla hlavu, dokud jsem se nedívala na Ryana, a chvíli jsem váhala, než jsem promluvila.

„Nemám hlad, děkuji,“ zašeptala jsem a pak uhnula pohledem, abych zírala na místo na zdi, na které zírám už dny.

Jsou to dva dny, co mě Ryan unesl, a zatím se nezdálo, že by mě někdo v brzké době zachránil