**Alořin pohled - pokračování**

Nevím proč, ale začaly mi téct slzy. Byl tady… konečně byl tady. Vyšel ze mě tichý vzlyk; snažila jsem se ho zadržet, ale nešlo to. Rozevřel náruč a to bylo vše, co bylo potřeba. Běžela jsem tu krátkou vzdálenost k němu a vrhla se mu do náruče. Pevně mě objal, jednou rukou kolem pasu jako nezlomnou závorou. Druhou měl podél mé páteře, dlaní mi podpíral zátylek. Pevn