Susan se s pláčem neustále snažila doběhnout k okennímu parapetu. „Pusť mě, tati, nech mě zemřít. Zemřu i s tím dítětem...“

„Nedělej to, Susan, nedělej hlouposti!“

Shawn vykročil vpřed a převzal Susan od ředitele. „Neplakej.“

Susan se opřela o jeho paže a řekla: „Pane Woode, jsem k ničemu. Prosím, zbijte mě a vynadejte mi. Je to moje chyba...“

Shawn ji mlčky poplácal po zádech.

Také cítil smutek,