Pomalu mžourám do probouzejícího se dne. Obklopují mě bílé stěny místo jemné levandulové barvy mého pokoje na koleji.

Kde...???

Ach ano, tohle je můj nový domov. Ten samý pokoj, ve kterém se probouzím posledních čtyři? Pět dní? Skvělé. Teď ztrácím pojem i o čase.

Ty samé bílé stěny, na které zírám už dny. Tedy, když jsem příliš vyčerpaná na to, abych spala. Alespoň jsem neplakala. Neronila jsem