Ležím hlavou dolů na gauči.

Televize tiše hraje, už před chvílí jsem jí přestala věnovat pozornost.

V mém zorném poli se objeví tvář.

„Co to... ?“ Michael nedořekne.

„Víš co? Neodpovídej na to. Prostě si sednu támhle. Dělej, jako bych tu nebyl. Pokračuj v tom, co jsi zrovna dělala.“

Houpám nohama, které mi visí přes opěradlo gauče, sem a tam.

Vidím Michaela, jak ťuká do telefonu, prsty mu rych