„Kam jdeme?“ zeptám se a trochu se směju, když ho následuju.

„Někam, kde je trochu klid,“ zní jeho odpověď.

Za dveřmi je útulný malý salonek. Bílé nadýchané pohovky a hezké růžové a modré polštáře. Po místnosti je rozmístěno pár zapálených svíček a na stole leží jediná rudá růže.

Podívám se na jeho tvář a pak zpátky na scénu před sebou, zadržím dech a široce se usmívám: „Tohle je moc hezké.“

Niko