Když v neděli večer scházím dolů na večeři, mám na sobě modré zavinovací šaty. Chase, jeden z Nikových kapitánů, mě na pozdrav políbí na tvář a s rukou v kapse kalhot zamíří dovnitř.

„Nemusíš to dělat,“ zašeptá Niko znovu.

Podívám se na sebe. „Ale já se tak vyparádila.“ Upravím si lokny a usměju se na něj.

„Vidím. Vypadáš nádherně, zlato.“

Nakloním hlavu na poděkování. „Ty taky, ale ty vypadáš dob